
Starožitné šperky s českými granáty a ostatní
Název granát obecně používáme pro početnou skupinu minerálů - křemičitanů s podobnými fyzikálními vlastnostmi.
Mezi odrůdy granátu patří:
pyrop: krvavě rudý až černý
almandin: hnědočervený až černý
grosulár: světle zelený až jantarově žlutý, sytě hnědý
andradid: různé odstíny červené, žluté, zelené, hnědé a černé
K nejkrásnějším granátům pro svoji červenou barvu patří pyrop, neboli Český granát a almandin.
Pyrop, vědecké pojmenování Českého granátu , z řeckého: pyr - oheň a ops - oko je ceněn především pro svou barevnou stálost a nádhernou barvu holubí krve.
Většina dochovaných starožitných granátových šperků pochází z 19. a z počátku 20. století. V té době nastal rozmach výroby granátových šperků zvláště poté, co se v roce 1815 na Vídeňský kongres ozdobila ruská carevna právě granátovými šperky. Velký význam získal český granát také v době Národního obrození, kdy se stal doslova vlasteneckým symbolem a šperky z něj vyráběné chtěla vlastnit každá česká měšťanská i šlechtická rodina.
Výroba granátových šperků se soustředila především do Prahy a do Turnova, kde také vznikla slavná šperkařská škola. Český granát se v té době zasazoval především do speciální slitiny mědi a zinku - tzv. tombaku. Vzhledem k tomu, že český granát je svou velikostí cca do 7 mm spíše drobnější kámen, využívali čeští šperkaři při potřebě zasadit do šperku kámen větší velikosti také almandin, jehož naleziště bylo v údolí Zillertal v Tyrolsku.
Způsoby výbrusu českého granátu:
- muglovaný výbrus: původně se jednalo o leštěný kámen v jeho přírodním tvaru ( do středověku ), později pak broušený do oválného nebo okrouhlého čočkovce
- tabulkový výbrus: bývají čtvercové, obdélníkové nebo lichoběžníkové, najdeme ho na středověkých i renesančních předmětech
- jehlancový výbrus ( pyramida ) :
- routový výbrus: víceřadý výbrus s trojúhelníkovými ploškami
- briliantový výbrus:
- plochý výbrus: tento způsob výbrusu je připisován pražskému zlatníku Adolfu Prevorovi, který si jej dal patentovat v roce 1881
- hvězdicový výbrus: charakteristický pro konec 19. století